Pozitivní příklady jsou v zahraničí vidět v severní Itálii, Rakousku nebo Německu, kde se haly snaží mít vlastní DNA. Jsou totiž ideálním prostředkem k prezentaci podnikatelské filozofie majitele objektu. Místní investoři jsou si toho vědomi a dobře využívají skutečnost, že i klasické skladovací hale jde dát vlastní tvář. Podobná situace jako u nás byla v severských zemích, zejména ve Švédsku — i tady se ještě nedávno nikdo ze zákazníků na vzhled haly nesoustředil a v centru zájmu byla funkčnost a kvalita. V posledních letech se však už švédští investoři začali dívat na haly jako na součást svého obrazu. Mění se i situace v Polsku. U nás nejběžnější ocelové trapézové plechy jsou tady spíš záležitostí malých hal, neizolovaných objektů nebo hal s mnoha otvory. Výhodnými řešeními jsou u našich severních sousedů zejména sendvičové panely a pořád tam je vidět i hledání nových a originálních řešení, která pozvednou design haly. V současné době se v Polsku na stěnách hal například objevují plechy se sinusovým profilem, vodorovně kladené plechy nebo odvětrávané fasády. Zcela jinak je tomu na Ukrajině, kde jsou haly obvykle bez individuálních úprav. Ukrajinští investoři mají tyto objekty spojené s prací a podnikáním, a ne s designovými úpravami. Ale občas i tady existují výjimky. Trendem také v tomto regionu však je, že se vzhled hal stále více individualizuje.

Severská architektura má ve světě velmi dobrý zvuk, a tak nepřekvapí, že ve Švédsku ovlivňuje vzhled haly nejen investor a dodavatel konstrukce. Vnitřní i vnější vzhled hal tady čím dál více navrhují architekti. Mění se i barevnost hal na místním trhu: „Na začátku bylo mnoho barev — žlutá, zelená nebo pastelově modrá. To se později změnilo na neutrálnější barvy, jako jsou světle šedá, stříbrná metalíza, a dokonce i bílá. Teď jsme zpátky v mnohem pestřejších provedeních, jako jsou tmavší odstíny šedé, a dokonce i černá. Dnes také velmi často kombinujeme fasádu se sklem a s obklady z různých materiálů, například ze dřeva,“ říká Kenneth Finnäs, ředitel obchodu LLENTAB AB ze švédského Kungshamnu. V Norsku naopak vládne šedá barva a z materiálů sendvičové panely. Sendvičové panely převládají i na polských halách, z barev je v Polsku dominantní barvou stříbrná v kombinaci s modrou, zelenou, žlutou nebo červenou. Podle Piotra Śniadeka, obchodního ředitele firmy LLENTAB z polské Poznaně, barvy hal často odkazují na firemní barvy nebo souvisí s místem a typem podnikání (např. zelené haly u farem apod.). I tady se do konečného vzhledu haly čím dál více zapojují architekti. Ukrajinští investoři nejčastěji na halách používají bílou, šedou a modrou barvu a jejich kombinace. Z materiálů roste i na Ukrajině zájem o sendvičové panely.

Igor Gavrilov, obchodní manažer ukrajinské pobočky LLENTAB k tomu dodává: „Pokud má investor svého architekta, je to on, kdo ovlivňuje konečný vzhled haly. My můžeme pouze doporučit některé změny, ale ty obvykle nejsou významné. Pokud k nám naopak přijde investor pouze s obecnou představou, pak mu umíme navrhnout celkový vzhled haly. A naši zákazníci tyto návrhy většinou plně akceptují.“  Na vzhledu hal se někdy více, někdy méně odráží místní specifika, například geografické, povětrnostní a kulturně-historické podmínky a vlivy. Klima ve Švédsku je jiné než u nás, a tak zákonitě přináší určité požadavky na obálku haly. Majitelé nemovitostí ve Švédsku dávají také velmi rádi najevo, že jejich budovy jsou udržitelné, energeticky efektivní a že místním povětrnostním podmínkám spolehlivě odolají. V Norsku jsou haly více unifikované a lokální podmínky je ovlivňují jen velmi málo — bez ohledu na to, zda se staví na pobřeží, nebo ve městech a oblastech určených pro průmysl a výrobu. Pragmatičtí jsou i ukrajinští investoři — i tady neexistuje přímá spojitost mezi vzhledem hal a lokálními podmínkami. Zdejší zákazníci totiž u hal preferují praktická řešení.