V současné době působí na trhu velké množství společností, které se zabývají výrobou a
montáží ocelových konstrukcí. U většiny produkce těchto společností se jedná o výrobky trvale
zabudované do stavby. Aby bylo možné výrobu a montáž ocelové konstrukce odpovědně ocenit a
provést, tak by měl investor/stavebník spolu s projektantem stanovit možné problémové okruhy
a následně vybrat spolehlivého dodavatele ocelové konstrukce pro svou stavbu.
Vlastní výroba ocelových konstrukcí zahrnuje velké množství dílčích technologických kroků,
v rámci kterých do procesu výroby vstupují i různé vstupní materiály. Investor, respektive technický
dozor investora, může zkontrolovat základní technické parametry dodané ocelové konstrukce fyzickou
kontrolou dílců nebo doložených dokladů. Výrobce však může kvalitu dodané ocelové konstrukce
v mnoha krocích negativně ovlivnit, aniž by to bylo při přejímce ocelové konstrukce rozpoznáno.
Mezi tyto vlivy můžeme počítat použití materiálů, které nejsou v souladu s projektovou dokumentací,
nevhodné konstrukční řešení detailů, nedodržení technologických postupů výroby, zrušení nebo
omezení kontrol pod předepsanou úroveň, nedostatečnou přípravu a nesprávné provedení povrchové
ochrany ocelové konstrukce před korozí. Negativní důsledky uvedených nedostatků se obvykle projeví
ve střednědobém až dlouhodobém časovém horizontu a většinou souvisí s omezením životnosti
ocelové konstrukce a zvýšenými náklady na údržbu ocelové konstrukce.
Jedním ze základních aspektů, který podává investorovi/stavebníkovi informaci o tom, že se jedná
o výrobce oprávněného vyrobit a dodat ocelovou konstrukcí dle požadavků, je certifikace podle normy
ČSN EN 1090-1. Rozsah výrobků, které je výrobce oprávněn vyrobit, vyplývá z třídy provedení
(EXC1-EXC4), na kterou je daný výrobce certifikován. S rostoucí hodnotou třídy provedení je rozsah
výrobků širší. Zařazení do tříd provedení je velmi zásadní pro výrobu a má nezanedbatelný dopad do
ceny ocelové konstrukce. Se zatříděním do konkrétní třídy se totiž váže celá řada opatření, omezení a
požadavků na vstupní materiál, proces přípravy materiálu, proces výroby, svařování a montáže. Také
certifikace výrobců (z hlediska jejich řízení výroby a procesů svařování) je svázána s určitými třídami
provedení. Někteří výrobci jsou tak kvalifikováni pro výrobu pouze jednoduchých konstrukcí
zařazených do EXC1, jiní mohou vyrábět i konstrukce zařazené v EXC2, EXC3 nebo dokonce
v EXC4. Kvalifikace pro určitou třídu provedení pak zahrnuje i všechny třídy nižší. Pokud se
například zákazník rozhodne spolu s projektantem pro zařazení konstrukce do nejvyšší třídy EXC4,
aniž k tomu je zásadní důvod, nejen že si omezuje množství výrobců oprávněných tuto konstrukci vyrábět, ale i celková cena konstrukce bude značně vyšší. Navíc obecně neplatí, že by konstrukce pro dané použití, která by odpovídala např. nižší třídě EXC2, měla větší únosnost, trvanlivost nebo byla „krásnější“, pokud pro ni investor bude požadovat výrobu v nejvyšší třídě provádění EXC4.
Kromě všech legislativních požadavků jsou neméně důležité reference společnosti. Tak jako i
v jiných oborech platí konstatování, že seriózní a spolehliví výrobci nejsou obvykle ti úplně
nejlevnější, neboť vynaložili určité finanční prostředky pro dosažení kvality svých výrobků.
S ohledem na negativní důsledky nesprávné volby dodavatele ocelové konstrukce by každý
hospodárně smýšlející investor/stavebník měl vyhodnotit ekonomickou výhodnost nabídky i
s ohledem na riziko vzniku dodatečných nákladů v budoucnu.
Výrobce ocelových konstrukcí, kteří působí na našem trhu, lze rozdělit do dvou skupin. První
skupina výrobců se snaží respektovat požadavky nastavené legislativou. Jedná se o společnosti, u
nichž proběhla certifikace nezávislou institucí v souladu s ČSN EN 1090-1. Dané společnosti splňují
požadavky specifikované ve výše uvedené kapitole, a systém jejich výroby je nastaven tak, aby jejich
výrobky mohly být bez problémů uvedeny na trh, respektive zabudovány do staveb.
Druhá skupina výrobců ocelových konstrukcí legislativu nedodržuje. Snaží se snížit své režijní
náklady a většina z nich neprošla audity nebo certifikací dle výše uvedených norem. Obvykle tyto
společnosti nedisponují dostatečně vzdělaným svářečským personálem a při výrobním procesu tudíž
nejsou na dostatečné úrovni předepsány technologické postupy výroby. Výrobky těchto společností se
dostávají na trh většinou prostřednictvím větších certifikovaných společností, které výrobky při
zabudování do stavby „zastřeší“ vlastní dokumentací.
Na závěr je třeba zmínit, že výrobky od obou výše uvedených skupin výrobců ocelových
konstrukcí mohou vypadat na první pohled obdobně. Jak již bylo zmíněno, rozdíl se projeví většinou
ve střednědobém až dlouhodobém horizontu a souvisí zejména s omezením životnosti ocelové
konstrukce a zvýšenými náklady na její údržbu.
Zdroj: Česká asociace ocelových konstrukcí
